Daň z nemovitosti. Občané platí nespravedlivě hned několikrát!
Každý rok se od majitelů nemovitostí na dani z nemovitosti vybere něco málo přes deset miliard korun, tedy zhruba dvě desetiny procenta hrubého domácího produktu.
Povinnost odvést státu, respektive příslušné obci, určitý podíl mají všichni, kteří v uplynulém roce získali pozemek, stavbu či bytovou nebo nebytovou jednotku. Přiznat se k dani musí také všichni, kdo stávající nemovitost rozšířili přístavbou nebo měnili výměru pozemků. Týká se tak stovek tisíc domácností.
Už v minulosti lidé opakovaně volali po zrušení této daně. Fakticky jde o dvojí zdanění. Stát totiž daní majetek, který si jeho občan pořídil z příjmů, které už zdaněny byly. A to už vůbec nemluvíme o dani z nabytí nemovité věci (pokud jde o starší dům či byt). Majitel nemovitosti, který ji dále pronajímá, musí platit také daň z příjmu z tohoto pronájmu. Jednu věc tak stát daní hned několikrát.
Neposledním argumentem pro zrušení této daně je její neefektivnost. Pro stát je její výběr v podstatě čistou ztrátou. Zatím poslední velké měření efektivnosti českého daňového systému totiž ukázalo, že se náklady na výběr daně pohybují kolem deseti procent. To představuje zhruba jednu miliardu korun, které musí stát vynaložit. Protože je ale výnos považován za čistý příjem obce, kde nemovitost leží, státu tyto náklady nikdo nekompenzuje. I kdyby tomu tak bylo, byla by tato daň zbytečná. Za efektivní se totiž považuje pouze taková daň, u které vyvolané náklady nepřesáhnou pět procent. Ani obce na zrušení této daně příliš tratit nebudou. Ročně totiž hospodaří s celkovými příjmy kolem 275 miliard korun, jednotky miliard z nemovitostní daně z toho jsou v podstatě drobné.
Autor: RNDr. Evžen Korec, CSc., EKOSPOL