Kde hledat pomoc při zařizování bezbariérového bydlení?

Aktuality

31. 7. 2020 / Autor: Zuzana Duzbabová

#bydlení handicapovaných #bezbariérový přístup #tvbydleni.cz

další

skrýt

Sdílet na facebook twitter

Nemoc nebo nešťastný úraz, někdy stačí chvilka a život se otočí o 180 stupňů. Kdo skončí ze dne na den na vozíku, musí se potýkat s celou řadou nových problémů. Tím nejnáročnějším je se postarat sám o sebe. Ale jak, když byt není přizpůsoben vozíčkáři a mohou si to někde aspoň natrénovat? Mluvili jsme se Zdeňkou Faltýnkovou z České asociace paraplegiků (CZEPA), která za klienty jezdí domů a radí jim na co je třeba si dát pozor.

Až dva roky mohou klienti využívat takzvaného tréninkového bytu. Byt 3+kk v Praze je určen pro tetraplegiky, tedy vozíčkáře s poškozením míchy, kteří mají ochrnuté dolní i horní končetiny. Každý má svůj pokoj, kuchyň je společná. Do dvou let by si ale měli najít vlastní bydlení, podmínkou také je, že si sami zajistí pečovatele.

„Je to dobré v tom, že když jsou krátkou dobu po úrazu, většinou jsou to kluci, kteří se vrátí k mamince a ta se najednou musí starat, tak se tady musí naučit osamostatnit a žít samostatným životem. Pak máme kousek od Paraplete pět startovacích bytů a ty jsou přesně pro naše klienty, kteří jsou po první rehabilitaci a nemají kam se vrátit, protože to jejich prostředí nejde upravit, žili na ubytovně nebo čekají až se byt upraví nebo postaví bezbariérový dům. Těmto lidem nabízíme rok v našem bezbariérovém bydlení,“ popisuje Zdeňka Faltýnková z CZEPA

Faltýnková působí především jako ergoterapeut, klientům nabízí i poradenství ohledně úpravy bytu. „Dělám to, že přijedu za tou rodinou a vezmu s sebou vozík. Už od přístupu do domu oni vidí, jaké prostory jsou třeba. Často, když se dostaneme do kuchyně nebo do koupelny, tak mají představu, že se to tam vejde, ale když se tam má vejít člověk na vozíčku plus ještě asistenční osoba, tak je třeba ten prostor trochu větší.“

„Domnívají se, že až se jim ten rodinný příslušník vrátí, tak na tom tak dobře, že se bude přesouvat na záchod. Ve výsledku na tom tak dobře není a udělají záchod ve výšce podle vyhlášky kolem 50 centimetrů, kdy je výška té toalety stejná jako sedák vozíku. Jenže on se nepřesouvá a bude muset na záchod na toaletním křesle. To se dělá tak, že se s tím křeslem nadjede nad ten záchod, jenže on tam to křeslo v tomto případě nedostane, protože je záchod příliš vysoký. Tak to musí to zas bourat. Je spousta takových věcí, které jim nedojdou, zrovna včera jsem to probírala se třemi rodinami,“ vypráví Faltýnková své zkušeností.

Jednou z vychytávek, které specialisté doporučují je například umístění bidetu k umyvadlu, aby si handicapovaný mohl alespoň opláchnout genitálie, někteří se sprchují přímo na záchodě, kdy si nechají do koupelny položit spádovou podlahu. Takto se dá například vyřešit problém s nedostatkem místa. „Tohle všechno není v žádné vyhlášce, jsou to praktické zkušenosti, které se snažím těm lidem nějak říkat. Kolikrát mají svoji hlavu a pak možná narazí. Někdo si naopak myslí, že bude lepší a ty bezbariérové úpravy odmítá,“ konstatuje Faltýnková.

Vše je zkrátka individuální, někdy je třeba posunout výšku madel o pár centimetrů, vozík také nemají všichni postižení stejně vysoko. Dvoumetrový vozíčkář si pak musí upravit i například výšku stolu, aby se pod něj mohl s vozíčkem dostat. Kapitola sama pro sebe je i nájezdová rampa. Ty nemá majitel domu povinnost instalovat, pokud jde o sdružení vlastníků, musí se většina z nich shodnout.

„Je to překážkou, zrovna jeden pán měl krásný byt nahoře na Smíchově a musel ho opustit, protože ostatní s tím nesouhlasili.“ dodává závěrem Faltýnková.