O uplynulém víkendu proběhl hlavní program festivalu otevřených budov – Open House Praha. Jubilejní 10. ročník navštívilo více než 103 tisíc lidí. Mezi největší lákadla patřil Lobkowiczký palác, Nová Oranžerie na Pražském hradě od Evy Jiřičné, Goethe institut na nábřeží, vinohradská Čapkova vila, Clam-Gallasův palác na Starém Městě, budova bývalých Elektrických podniků Praha či Fantova budova. Architektka Eva Jiřičná je rovněž patronkou festivalu, letos se zúčastnila zahajovací recepce.
Návštěvníci letos mohli nahlédnout do 115 budov ve třinácti městských částech Prahy. Měli tak jedinečnou možnost podívat se do míst, která jsou jinak veřejnosti běžně uzavřena.
Kromě zmiňovaných míst, která se těšila vysoké návštěvnosti měli lidé zájem nahlédnout také do Hrzánského či Lichtenštejnského paláce. Lákala ale i méně známá místa jako staré loděnice v Podolí, Vinohradská sokolovna, nebo funkcionalistické garáže Pod Slovany. Lidé si nenechali ujít ani návštěvu industriálních prostorů továrního komplexu Koh-i-noor ve Vršovicích. Otevřena byla také neorenesanční Hlávkova kolej ČVUT s nádhernými sgrafity navržená Josefem Fantou. Unikátem bylo i zpřístupnění kaple Božího hrobu na Zderaze od Jana Blažeje Santiniho-Aichela, která svým vzhledem vychází z podoby kaple stojící uvnitř Chrámu Božího hrobu Ježíše Krista v Jeruzalémě.
„Svátek architektury a dobrovolnictví jsem si letos opravdu moc užila. Sama jsem během soboty a neděle zavítala do několika budov a moc mě těší, když vidím, že návštěvníky v otevřených budovách vítají i ministři nebo starostky, a že se prohlídek ujímají i sami architekti nebo majitelé budov. Představují je v kulturních, historických i architektonických souvislostech, což přispívá k propojení s místní komunitou,“ hodnotí zakladatelka a kreativní ředitelka festivalu Andrea Šenkyříková.
Hlavním tématem letošního ročníku festivalu Open House Praha byla myšlenka města otevřeného a přístupného pro všechny, která se prolínala celým programem. Kromě speciálních prohlídek pro děti tak na některých budovách probíhaly i další inkluzivní akce. Bezbariérové tematické akce byly realizovány v rámci projektu Open House Europe s podporou Evropské unie.
„Máme radost, že jsme zaznamenali velký zájem o specifické prohlídky pro osoby se sluchovým nebo zrakovým handicapem, které skutečně zprostředkovávají architekturu všem. Potěšil mě i velký úspěch, který měla městská hra Open Senses,“ komentovala ředitelka festivalu Klára Veselá.
Jako každý rok i letos hlavní program doplnily nejrůznější vzdělávací akce. Doprovodný program zahrnoval workshopy či debaty odborníků.
Festival už tradičně připomněl i několik významných architektů, jejichž výročí narození připadala na letošní rok. Mezi nimi nechyběli Josef Fuchs (*130 let) a Oldřich Tyl (*140 let), spoluautoři Veletržního paláce. Velký zájem pak vzbudila přednáška připomínající letošní výročí 50 let od zahájení provozu pražského metra.
Letošní novinkou byla aplikace Open House Praha, která nabízela nejen všechny praktické informace týkající se otevírací doby a prohlídky, ale rovněž průběžně aktualizované údaje o čekací době v budovách, délce prohlídek a chat.
Open House Praha neznamená jen květnový festival, pořádající nezisková organizace nabízí prohlídky zajímavých budov či procházky po Praze během celého roku.
Dvě abstraktní kovové plastiky Dům sebevraha a Dům matky sebevraha vytvořil světoznámý americký sochař, architekt, absolvent a dlouholetý ředitel slavné školy Cooper Union v New Yorku John Hejduk (1929-2000). Byl inspirován básní amerického umělce Davida Shapira věnovanou tragické smrti studenta Jana Palacha v Praze v roce 1969.
Vilu si jako reprezentativní sídlo nechal mezi lety 1911–1914 postavit významný politik a pozdější první předseda vlády samostatného Československa Karel Kramář. Jako stavební místo si vybral exkluzivní pozemek na devatenácté baště pražského opevnění v blízkosti Hradčan. Aby se neprovinil proti duchu místa (a vyhověl představám své manželky Naděždy), plánoval vilu uchopit v historizujícím duchu. S tímto přáním také oslovil architekta Friedricha Ohmanna, jenž následně vypracoval několik variant řešení objektu, z nichž nakonec vzešla výsledná podoba stavby – jednopatrový dům s mansardovou střechou a neobarokními prvky.
České vysoké učení technické v Praze sídlí od akademického roku 1874/1875 v areálu bývalého kláštera křižovníků založeného v osadě na Zderaze v roce 1190. Nezávisle na komplexu vybudovaném křižovníky byly postaveny ještě budovy barokního kostela a dům pro přestárlé kněze.
