V tomto roce již nejde u pronájmu rezidenčních nemovitostí uplatnit odpočet DPH
Mnozí z vás již asi zaregistrovali, že od Nového roku není možné u pronájmů prostor k bydlení dobrovolně uplatnit DPH, tak jako to bylo dříve možné. Pronajímatel musí povinně tento nájem vždy od DPH osvobodit. Týká se to všech staveb, částí staveb, jednotek a pozemků, jejichž součástí jsou prostory určené pro trvalé bydlení.
Od začátku roku 2021 platí několik daňových novinek. Jednou z nich je konec možnosti odpočtu DPH u nemovitosti, kterou majitel pronajímá pro trvalé bydlení. V takovém případě je totiž nově nájem od 1. ledna od DPH osvobozen.
Změny se týkají především těch, kteří po roce 2011 pořídili nemovitost určenou k bydlení a pronajímali ji jiným plátcům DPH. Vzhledem k tomu, že nájem se stal automaticky osvobozeným plněním, můžou být pronajímatelé povinni vrátit původně uplatněný nárok na odpočet při koupi nemovitosti, a to ve výši 1/10 původního odpočtu za každý zbývající rok do konce lhůty pro úpravu odpočtu daně, která u nemovitostí činí 10 let. Pokud pronajímatel pořídil nemovitost, u které uplatnil DPH na vstupu, nemovitost používal pro zdaňovanou ekonomickou činnost a od 1. 1. 2021 musí povinně nájem osvobodit, pak jej čeká za každý rok, počínaje rokem 2021, povinnost vrátit 1/10 uplatněného odpočtu do uplynutí doby 10 let od pořízení. Úprava odpočtu se bude provádět vždy za poslední období daného roku.
Podstatným dopadem je také změna koeficientů. „Povinnost vracet případnou část odpočtu plátce zjistí po výpočtu koeficientu dle § 76 ZDPH. Pokud bude výsledný koeficient 95% a více, majitel nic vracet nemusí,“ říká Iveta Pauková jednatelka Realcare Invest.
Dříve mohli plátci uplatnit u pronájmu nemovitostí pro jiné plátce dobrovolně daň z přidané hodnoty pod podmínkou, že je toto plnění použito pro jejich ekonomickou činnost. V praxi to pro většinu plátců znamenalo především možnost uplatnit si nárok na odpočet při pořízení dnes velmi drahého bydlení. Mnoho investorů tak využilo odpočtu DPH při pořízení bytů nebo rodinných domů, které pronajímali ostatním plátcům za účelem dalšího pronájmu nebo jako kanceláře, sídla, nebo přechodné bydlení pro zaměstnance.
Stát ale přistoupil ke změně, protože prý plátci zneužívali a účelově vytvářeli transakce, kvůli kterým uměle nárokovali DPH. Rozhodujícím kritériem pro posouzení povinného osvobození je stavební určení pronajímané nemovitosti. Tedy ne, za jakým účelem je prostor pronajímán, ale účel, ke kterému byla nemovitost zkolaudována. „Týká se to rodinného domu, obytného prostoru, jednotky, která nezahrnuje nebytový prostor jiný než garáž, sklep nebo komoru, v níž je alespoň 60 % podlahové plochy této stavby nebo části stavby, je-li pronajímána tato část,“ uvádí Pauková.
Z hlediska DPH není nájem nemovitostí osvobozen od DPH v případě krátkodobého pronájmu nemovité věci a poskytnutí ubytovacích služeb či nájmu míst k zaparkování vozidel, je-li pronajímáno samostatně (nikoliv k bytové jednotce).